Jak reagovat na člověka s postižením?
Postižení lidé mají často strach jít do společnosti a bavit se s ostatními lidmi. Vyhýbají se velkým sešlostem a jsou smutní a uzavření, nemají kamarády. Nebaví se jako ostatní, nemohou chodit na party. Nechodí do přírody. TOTO jsou vše pouze mýty a domněnky nás ostatních, co si říkáme normální. Je to však pravda? Samozřejmě, že není. To v nás je problém díky zmíněným předsudkům. Máme strach se bavit s těmito lidmi, máme pocit, že jim nemůžeme pomoci. Postižení lidé ale nechtějí pomoc, chtějí, ať s nimi jednáme jako rovný s rovným!
Smutný člověk bez života
Předsudek o postižených lidech, co vidíme před očima, když se vysloví slovo postižení. Tito lidé však v sobě mají často takovou životní energii, že bychom se měli za sebe stydět! Díky těžkému osudu, se smířili s tím, jací jsou a chtějí si už jen užívat život a bavit se jako všichni ostatní! Mnohdy nám pomohou z našich malých problémů díky širokému úsměvu na tváři a upřímností. Neberou každodenní běžné problémy jako konec života!
Jak se chovat k lidem s postižením?
Postižení může zasáhnout časem do života každého z nás a jistě by nám nepomohlo, kdyby nás někdo neustále na každém kroku litoval a ptal se, jak to zvládáme. Jednejme s nimi jako rovný s rovným. Často si také myslíme, že lidé mají strach mluvit o svém postižení. Naopak se chtějí podělit o své pocity a pomoci dalším lidem s podobným problémem. Mluvme tedy s nimi. Nedívejme se na ně shora, ale dívejme se jim do očí jako každému jinému. A ulehčeme jim život, jak jen to jde naší přítomností a kamarádským přístupem! Naučme tento přístup i naše děti a budoucí generace! Povídejme si s dětmi o tom, že je normální, že někdo nemůže vidět nebo slyšet. Je to přirozená věc, co se může stát. Buďme upřímní a chovejme se tak, jak bychom chtěli, ať se lidé chovají k nám!
